W ubiegły weekend świętowano w Czechach rocznicę wydarzeń sprzed 30 lat - z 17 listopada 1989 roku, kiedy zaczęła się Aksamitna rewolucja czyli Sametová revoluce.
Mnie tam nie było ani wtedy ani teraz :) za to przypomniałam sobie, że przecież spacerowałam po ulicy Albertov, gdzie popołudniem 17 XI 1989 zgromadzili się studenci, by uczcić wydarzenia z 1939 roku.
Zacytuję polską Wikipedię, gdzie na ten temat jest zaledwie kilka zdań.
Aksamitna rewolucja wybuchła 17 listopada 1989 roku w Pradze. Tego dnia zorganizowano legalną uroczystość upamiętniającą 50. rocznicę zamknięcia czeskich szkół wyższych przez Niemców. Organizatorzy spodziewali się pięciu tysięcy uczestników manifestacji, jednak w obchodach wzięło udział ok. 50 tys. osób. Uroczystość przerodziła się w manifestację antykomunistyczną, zaś uczestnicy zaczęli przenosić się na Plac Wacława. Aby podkreślić pokojowość pochodu, demonstranci próbowali wręczyć milicjantom kwiaty. Unieważniono legalność uroczystości, a uczestników manifestacji rozpędzono. 560 osób odniosło rany, wiele osób aresztowano, zaś według krążącej pogłoski podczas pacyfikacji zginął jeden student.
Na stronie czeskiej jest oczywiście więcej informacji:
Pátek 17. listopadu
Od 8:00 byla dle rozkazu ministra vnitra Františka Kincla vyhlášena mimořádná bezpečnostní akce, která měla udržet toho dne pořádek.
V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. V 15.40 se na Albertově nacházelo přibližně 500 až 600 lidí, ale jejich počet poměrně rychle narůstal nově příchozími. Manifestace začala v 16.00 zpěvem písně Gaudeamus igitur a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Státní bezpečnost odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí, ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí. V 16.40 byla tato část manifestace ukončena a pořadatelé vyzvali k pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí chtěla ale směřovat na Václavské náměstí, kam měli původně demonstrující dojít, jak hlásal leták vytištěný k manifestaci. Mezi odhodlanými byl i poručík StB Ludvík Zifčák, který byl později pokládán za mrtvého studenta Martina Šmída. Na Vyšehrad postupně dorazil dav přibližně 10 000 lidí, kteří zcela zaplnili prostranství před kostelem. V 18.15 byla demonstrace oficiálně ukončena.
Od samého začátku demonstrace docházelo ke skandování protikomunistických hesel (např. "Masaryka na stovku" či "Jakeše do koše"). Krajský tajemník KSČ Štěpán se u velitelů Sboru národní bezpečnosti (SNB) dožadoval rozehnání demonstrace, ti mu nevyhověli, neboť se drželi rozkazu z ministerstva vnitra "nezasahovat". Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Přibližně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Ve snaze zastavit pochod přehradily bezpečnostní složky Vyšehradskou ulici, ale zadní část davu tlačila na předek, čímž došlo k nárůstu paniky a tlaku a policejní kordon byl protržen. Zablokování přístupu do centra zabránily až přivolané posily.
Zadní část průvodu se potom opět dala do pohybu a přes Plaveckou ulici pokračovala v pochodu po nábřeží Vltavy až k Národnímu divadlu. Velikost davu se odhaduje na 5 až 10 tisíc lidí. Složky Sboru národní bezpečnosti měly rozkaz zabránit průvodu cestě na Hrad či na Václavské náměstí. Přibližně v 19.12 přišel rozkaz, že se má dav na vhodném místě zablokovat. Policejní kordon zatarasil Most 1. máje, čímž zabránil davu odbočit směrem na Pražský hrad, demonstrující zahnuli na Národní třídu a za zpěvu písně "Ach synku, synku" pokračovali směrem na Václavské náměstí. V 19.25 byla kordonem přehrazena Národní třída v prostoru Perštýna. Když bylo čelo demonstrace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. Dívky začaly spontánně zasunovat za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny. Jelikož se policejní velitelé obávali opakování předchozí situace z Vyšehradské ulice, kdy dav uzávěru obešel, došlo o čtvrt hodiny později k uzavření ulic Mikulandské a Voršilské, a k zablokování ústupu Národní třídou zpět směrem k Národnímu divadlu. Přibližně 10 000 demonstrantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce. V této části demonstrace byl ještě demonstrantům umožňován jednotlivě volný odchod.
Přibližně ve čtvrt na devět došlo ke změně situace, kdy již nebylo možné obklíčení opustit a policejní kordon postupující směrem od Národního divadla začal prostor zahušťovat. Pohotovostní pluk veřejné bezpečnosti a Odbor zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začaly demonstrující surově bít obušky. Třebaže byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv. "uličky", kde byli demonstranti brutálně biti. Do 21.20 byla tímto způsobem demonstrace násilně rozptýlena; někteří účastníci byli následně zatčeni a naloženi do připravených autobusů. I po rozehnání demonstrace docházelo ze strany pořádkových jednotek k napadání jednotlivců či skupinek přihlížejících.
Nezávislá lékařská komise později uvedla, že 568 lidí bylo během zásahu zraněno. Část studentů, kterým se podařilo z místa utéci, zamířila do divadel, kde hovořila s herci (např. s Jaromírem Hanzlíkem, Jiřím Lábusem, Miroslavem Krobotem) o policejním zásahu na Národní třídě a projednávání vyhlášení stávky na podporu studentů. Poprvé se zde objevila zpráva o možných mrtvých lidech z řad demonstrujících.
I tak się to zaczęło.
Dodam jeszcze, że kilka tygodni temu pisałam o Janie Opletalu, a to historia baaaardzo powiązana.
Źródła:
- Wikipedia polska
- Wikipedia czeska
- plotka o śmierci studenta (jest też krótsza wersja polska)
- strona Telewizji czeskiej, gdzie jest mowa o autorce plotki
Gdyby zacząć w temacie grzebać, byłoby tysiąc linków :) A tymczasem chciałam dziś jedynie o tablicy pamiątkowej widocznej u góry :)
"Kdy - když ne teď? Kdo - když ne my?“, 17. 11. 1989
Znajduje się ona na uniwersyteckim budynku přírodovědeckých ústavů, przed którym stało podium na początku demonstracji. W zeszłym roku zajrzałam i do środka (nie wiedząc jeszcze, że to tak ważne w historii Czech miejsce, a szkoda, bo bym się więcej pokręciła).
Ale najpierw mapki. Albertov jest na Nowym Mieście. Sposób dotarcia: podjechać tramwajem do przystanku Albertov i piąć się w górę.
Ulica Albertov wzięła nazwę od czeskiego lekarza Eduarda Alberta (był też poetą i tłumaczem). Wzdłuż ulicy stoją budynki Uniwersytetu Karola, Politechniki i szpitala klinicznego. Wcześniej jednak były tu winnice i ogrody, dopiero w 1905 roku zaczęto wymierzać działki pod budowę. A było tu pięknie, spokojnie jak na wsi, nawet był mały staw, a także korty tenisowe.
No ale gdy w 1882 roku praski uniwersytet rozdzielił się na czeski i niemiecki i gmina szukała odpowiedniego miejsca na nowe budynki, wykupiła tutaj 12 hektarów ziemi. Budowano zresztą i w innych miejscach, to nie wystarczało. Ta nowa dzielnica uniwersytecka miała w jakiś sposób przypominać paryski Quartier Latin z Sorboną.
Dopisek
Z programu Z metropole z 16 listopada 2019 roku - link.
Brak komentarzy:
Prześlij komentarz